Jdi na obsah Jdi na menu
 

Fiala: Prožil jsem s basketbalem krásná léta

img_0601.jpgRealizační tým extraligových basketbalistek Strakonic zasáhla citelná ztráta. Přesně po čtvrt století se ve funkci lékaře rozhodl skončit Tomáš Fiala. „Řekl bych, že 25 let stačí. Hlavně ale jde o to, že v pozici ředitele strakonické nemocnice jsem čím dál více – v uvozovkách – úředníkem než doktorem. Extraligový mančaft potřebuje traumatologa či ortopeda, zvládání medicínských, řekněme interních či spíše u dorostenek pediatrických problémů, není až tak zásadní. Prostě, chce to mladou krev,“ vysvětlil důvod svého odchodu ředitel strakonické nemocnice.

 

Nemrzí vás, že se loučíte v době, kdy na tom není strakonický basketbal nejlépe? Poslední zpackané sezony úplně zastínily minulé úspěchy jako například byla bronzová medaile z roku 2011…

Prožil jsem s basketem krásná léta, dostal jsem se také do světa, i za velkou louži. Hala bývala vyprodaná na domácí utkání, dneska se to nadšení vytratilo. Do ekonomiky klubu nevidím, ale je fakt, že jsme prostě nejmenším ligovým městem a byznys se ženským basketem je obtížný.

Jak jste se vůbec tenkrát dostal do pozice lékaře basketbalistek?

Do třiceti let jsem basket hrával, krajský přebor i druhou a národní ligu, mívali jsme dobrou partu. Jedním ze spoluhráčů byl Milan Janda, jenž mě v roce 1992 oslovil při postupu do tehdy ještě federální ligy. Klub musel mít vlastního lékaře, přítomného na lavičce a řešícího ochranu před požitím zakázaných přípravků, dopingové kontroly, rehabilitaci, celkovou péči a tréninkové plány. Tehdy jsem ovšem medicínu dělal na plný plyn, byl jsem krátce po druhé atestaci a jezdily sem dvoje Košice, Slovan Bratislava, Ružomberok…

Bylo těžké se starat o zdraví většinou profesionálních hráček? Troufnu si říci, že nejvíce práce jste měl v dobách, kdy u Otavy hrály cizinky, které často laborovaly se zraněními…

Se svojí odborností dětského lékaře jsem čím dál víc byl často v pozici medicínského manažera, který péči deleguje na kolegy, ortopedy, traumatology, chirurgy, radiology, ale také internisty a gynekology. Prováděli jsme však v nemocnici i prevenci, kardiologická vyšetření, odběry krve a biologických materiálů hráček, řešili jsme stav trénovanosti ve spolupráci s tělovýchovnými lékaři. Cizinky opravdu často se zraněními přicházely, pokud byly řádně v České republice pojištěné, nebyl to problém a dobře spolupracovaly.

Za tu dobu se nesčetněkrát změnil realizační tým a u kormidla se vystřídala řada trenérů. Se kterým se vám nejlépe spolupracovalo a nejvíce jste si s ním rozuměl?

Rozuměl jsem si se všemi, všichni měli basket rádi a každý byl jiný: Milan Janda, Mirek Vondřička, Eda Gaisler, Martin Petrovický, Marcela Krämer, Ivan Beneš, Richard Lien, Jirka Johanes a Petr Martínek. K tomu Luboš Bojanovský, Láďa Jirsa, Petr Kocián a nyní již dlouho Miloš Balák. Někteří návštěvníci sice moc nebrali právě Marcelu, ale já jsem ji dost chápal, byla hodně dobrá a z hráček vyrazila, co potřebovala. I proto jsme právě s ní byli třetí! Na lavičce se mnou seděli i různí maséři a nejlepší spolupráce byla s Pavlem Vilímem, to je fyzioterapeut par excellence, právem funguje u reprezentačních výběrů a občas mě musel i zastoupit, za to mu děkuju.

Asi není tajemstvím, že když ve Strakonicích působil americký kouč Richard Lien, tak dokonce u vás bydlel. Vždy jste byl klubu nápomocný…

No ano, Richard bydlel v našem zahradním domku a dost jsme si rozuměli. Později přivezl i paní manželku, vzpomínám na něj hodně v dobrém. A později u nás bydlel jednu sezonu současný reprezentační šéf Ivan Beneš, dobří přátelé jsme pořád.

Je za těch pětadvacet let nějaký moment, který vám nesmazatelně utkvěl v paměti? Na co budete vzpomínat?

Možná jsou to spíše ty mače na cizích palubovkách, kterých jsem zase tak moc neabsolvoval – takže play-off na Slovance v Mladé Boleslavi a pak vítězství v Brně v pátém zápase o třetí místo v sezoně 2010/2011– velká sláva! A pak čtyřikrát turné po amerických univerzitách v rámci přípravy, sice to byly vždycky honičky a fungoval jsem jako doktor i jako šofér, ale vzpomínky prima.

Vy jste měl k basketbalu vždycky blízko a dokonce se na něj dala vaše dcera Eliška, jež také okusila nejvyšší soutěž a mimo jiné se i nějaký čas věnovala trénování přípravky. To vám jistě udělalo velikou radost, že?

Jak říkám, hrál jsem od patnácti do třiceti let, byl jsem i ve výběru Karlovy Univerzity, s Fakultou dětského lékařství jsme několikrát vyhráli pražský vysokoškolský přebor. S TJ ČZ Strakonice jsem se už před revolucí dostal do Rakouska a Německa. Basket hrával i syn Přemek – tenista, Eliška u něj vydržela a nyní hraje úspěšně za strakonické céčko, jsem rád a když trénovala přípravku, tak ji to moc bavilo.

Co vy a sport do dalších let? Už se budete věnovat pouze tenisu?

Tenis je náš rodinný sport, takže určitě. Máme dobrou partu na strakonických kurtech a s manželkou Irenou jsme pořád na soupisce Záboří v KP II., tam bych chtěl ještě nějakého úspěšného debla taky odehrát. Limituje mne bohužel odoperované pravé rameno, prostě 50 let hraní tenisu se na něm docela podepsalo, tak teď to zrovna tedy jaksi není ono… A k tomu jistě běžky, sjezdovky a kolo.

 

Text a foto Jan Petráš/www.jcted.cz

index.jpg

 
 

1. SEZONA 2016/2017

ŽBL
• 12. místo, záchrana v soutěži

I. LIGA ŽEN
• 10. místo, záchrana v soutěži

EXTRALIGA JUNIOREK
• 12. místo, kvalifikace o extraligu

EXTRALIGA KADETEK
• 8. místo, čtvrtfinále play-off

LIGA STARŠÍCH ŽÁKYŇ
• 1. místo, nepostup do extraligy, celkově 13. místo

EXTRALIGA MLADŠÍCH ŽÁKYŇ
• 6. místo, nepostup na MČR, celkově 12. místo

STARŠÍ MINIŽÁKYNĚ U-13
• 3. místo na Národním finále v Litoměřicích

MLADŠÍ MINIŽÁKYNĚ U-12
• 6. místo na Národním finále v Hradci Králové

NEJMLADŠÍ MINIŽÁKYNĚ U-11
• 3. místo na Národním finále v Krnově

2. Ženská basketbalová liga

6. kolo play-out, středa 19. dubna:
U19 Chance – MK Technic Brno 56:64 (20:11, 31:34, 47:50).
Body: Dudáčková 21, Rybová 15, Jozová 6, Košatková a Holubová 5, Malá a Traubová 2 – T. Zítková 20, Stehlíková 15, Šívrová 10, Selucká 9, Půlpánová 6, Zrůstová a Havlíková 2. Rozhodčí: Smetana, Ulrych. Fauly: 19:17. Trestné hody: 13/7:18/14. Trojky: 9/3:11/4. Přihlíželo 70 diváků.


3. Konečná tabulka play-out

9. SBŠ Ostrava 9 19 37
10. Slovanka MB 8 20 36
11. MK Technic Brno 6 22 34
12. U19 Chance 3 25 31

4. Partneři

19.jpg

3.jpg

20.jpg

11.jpg

5.jpg

7.jpg

8.jpg

nts.jpg

14.jpg

26.jpg

21.jpg

molten.jpg

18.jpg

13.jpg

25.jpg

 


5. Najdete nás na Facebooku


6. Staň se součástí našeho klubu!

1.jpg

Přípravka BK Strakonice:
pondělí - 15,30 - 16,30 nejmladší, 16,30 - 18,00 pokročilí, čtvrtek 15,30 - 16,30 nejmladší, 16,15 - 17,30 pokročilí.

Kroužek na ZŠ FLČ:
pátek: 13.00 - 13,45 1.+ 2. třídy, 13,45 - 14,30 3. + 4. třídy.

Kroužek na ZŠ Povážská:
• úterý a pátek od 14.30.

Kroužek na ZŠ Dukelská:
• úterý a čtvrtek od 16.30.

Podrobnější informace přímo u trenérů: Radka Drnková 733 186 560, Jakub Maršán 721 167 590, Miroslav Vondřička 603 743 745.


Statistiky

Online: 11
Celkem: 809375
Měsíc: 10123
Den: 527